Frederik Pohl

Americký klasik sci-fi.

Gateway [148]

Sigfrid musí čekat několik mikrosekund, jestli odpovím na to, co řekl naposledy, a pak se ptá: “Když jsi skutečně šťastný, proč sem chodíš pro pomoc?” Nesnáším, když mi klade tytéž otázky, které kladu já sám sobě.

Platili mu dost peněz, aby si mohl zaplatit denní daň na život..

Sigfrid říká: “Bobe, dáváš si s odpovědí příliš na čas. Máš pocit, že něco tajíš?”..

Dostávám se až na dno své mysli, tam, kde to bolí, to vím, protože tam to bolelo už předtím.

Od ostatních jsem se vůbec nelišil… až na to, že jsem jednou vyhrál v loterii. A to byla moje jízdenka pryč odtud.

Profesor Hegramet: No, přemýšlejte o našich metodách uchovávání a o způsobu, jak by byly přijaty v předtechnickém věku. Kdybychom řekněme Euklidovi dali knihu, asi by se dovtípil, co to je, i kdyby nepochopil, jaký je její obsah. A teď si představte, že mu dáme kazetu s páskem. Určitě by nevěděl, co s tím má dělat. A já mám podezření, ne, jsem o tom přesvědčen, že jakési “knihy” Heecheeů máme, jen jsme to nepoznali. Možná je to kovový prut. Možná je to Q spirála na lodích, o jejíž funkci nevíme vůbec nic.

Sigfrid je pěkně chytrá mašinka, akorát někdy nemůžu přijít na to, co to s ním je. Pořád chce, abych mu vyprávěl svoje sny. Někdy se úplně rozparádím z nějakýho snu, o kterým jsem přesvědčenej, že ho nadchne. Takovej klasickej učebnicovej příklad, plnej falickejch symbolů a fetišismu a psychologickejch problémů viny. A on mě zklame. Převede to na nějakou jinou kolej, co s tím vším nemá nic společnýho.

Na to, jak je blbej, je strašně bystrej.

Ale nebylo to jenom pižmo; její feromony se krásně vtiskly do mých chemoreceptorů.

“Je asi moc hezká,” poznamenává Sigfrid. “Na to můžeš vsadit všechny svoje šrouby.

Jednou ráno jsem se probudil ze strašně nepříjemnýho snu, co byl tak děsivě doopravdickej, že jsem v první chvíli nevěděl docela jistě, jestli to nebyla pravda a bylo to tak strašný, že jsem se neodvažoval přesvědčit sám sebe, že to byl jenom sen. Otřáslo to mnou natolik, že jsem to začal zapisovat, jak nejrychleji to šlo, pamatoval jsem si každou drobnost. Pak se rozezvučel piezotelefon. Zvedl jsem ho a představte si, za tu chvíli, co jsem mluvil telefonem, jsem to všechno zapomněl! Nemohl jsem si vzpomenout naprosto na nic. Dokud jsem se nepodíval na poznámky. Pak se mi to zase vybavilo.

..byla to morálně pokleslá katolička.

To, co nám hodně pomáhalo odvracet se od pohledu do našeho nitra, byl fakt, že jsme jeden druhému, a někdy i sami sobě, předstírali, že to, co děláme, je příprava, velmi důkladná, na den, kdy se objeví ten pravý let.

Když jsem byl ještě malej, tak se na poutích prodávala taková humorná knížka. Jmenovala se Všechno co víme o Heecheeích. Měla sto dvacet osm stránek, a ty byly prázdný.

“Vraťme se zpátky k tvojí matce -” “Vybodni se na moji mámu,” říkám. “A na svoji taky.” Pauza. Vím, že jeho obvody přemýšlí, a cítím, že budu tyhle neuvážený poznámky litovat.

A když jsem naštvanej, tak zapomínám na to obrovský místo, kde trpím a trpím pořád a nevím, jak tomu mám zabránit.

..protože nic nemá svoje kouzlo, pokud neexistuje možnost výběru.

Jsou lidi, co nemůžou překonat určitej bod ve svým emocionálním vývoji. Nejsou schopný žít normálním životem se sexuálním partnerem, jen na krátkou dobu. Je v nich něco, co neunese štěstí. Čím je to hezčí, tím víc toho musí zničit.

Jen ta představa, že Klára a on spolu cvičili tříslama. Ten pocit se mi nelíbil, protože jsem ho neuměl identifikovat.

Přemýšlení o tom, proč Siky chtěl zůstat mrzákem, a přitom jsem se v hloubi duše vyděsil, že jistým způsobem jím chci být i já.

Ale i tak se snažím. Hlasem učitele biologie, který popisuje preparovanou žábu, říkám: “Hele, Sigfride, moje máma mě milovala. Já to věděl. Ty to taky víš. Bylo to logický; neměla jinou možnost. A Freud jednou řek, že žádnej kluk, kterej si je jistej, že ho máma měla ráda, nebude v dospělosti neurotik. Jenže -” “Prosím tě, Robbie, to není tak docela pravda a kromě toho začínáš intelektualizovat.

Ale hloupý štěstí je skoro tak dobrý jako rozum.”..

“Jak moc jste si jisti, když jste si jisti naprosto?” zeptalo se jedno z děvčat. “V rámci našeho odhadu,” připustila Emma. “Musíme to nejprve zkusit.”..

Většina metanu na Zemi pochází od kravských prdů.

“Sigfride, řekni mi, jsem hodně nervózní?” Tentokrát se oblékl do svého hologramu Sigmunda Freuda, má divoký sveřepý upřený pohled, co nejde ani trochu nazvat gemütlich.

Hned nás to spálí a hned zase zmrazí jindy zas rozdrtí v prach hned žijem v přepychu, hned jsme nazí a vždycky nás žene vpřed strach.

Mám tolik energie jak artritická medúza tejden po smrti. Nemám jinou možnost, než se uklidnit.

“Ale Bobe,” řekne mírně, “to už máme za sebou. Ona pořád žije; všichni žijí. Čas se pro ně zastavil -” “Já vím,” vyju. “Copak to nechápeš, Sigfride? To je právě ono. Nejen, že jsem ji zabil. Já ji pořád zabíjím!” Trpělivě: “Myslíš si, že to, co jsi právě řekl, je pravda, Bobe?” “Ona si myslí, že je to pravda! Teď a navždycky, dokud budu žít. Není to několik let, co se jí to stalo. Je to jen pár minut a bude to pokračovat celý můj život. Já jsem tady dole, stárnu, snažím se zapomenout a Klára je tam, ve Střelci YY, lítá dokola jako moucha v jantaru!” Padám na holou plastikovou matraci a vzlykám.

Vina? To je bolestivá věc; ale protože to je bolestivé, modifikuje to chování. Může tě to ovlivnit natolik, že se budeš vyhýbat tomu, co by tě vinným dělalo.

<2022 (znovu)>