Robert Graves

Já, Claudius [188]

Když jsem po čtyřech dotápal nahoru po schodech, celý odřený, vstoupil jsem do vnitřní jeskyně a spatřil Sibylu. Vypadala víc jako opice než jako žena. Seděla na židli v jakési kleci, zavěšené na stropě, na sobě měla rudou řízu a nehybné oči jí rudě zářily v jediném paprsku rudého světla, které tam padalo odněkud shora. Její bezzubá ústa se šklebila. Kolem mě vládl puch smrti. Ale podařilo se mi vymáčknout ze sebe pozdravení, které jsem si připravil. Neodpověděla. Teprve později jsem se dozvěděl, že to bylo mumifikované tělo Deifobé, minulé Sibyly, která nedávno zemřela ve věku sto desíti let. Oční víčka měla podepřená sklíčky, zezadu postříbřenými, aby zářily. Panující Sibyla žila vždycky se svou předchůdkyní.

A jak praví pořekadlo, mrzáci se mrzákům neposmívají.

"Muži jako Antonius, opravdoví muži, si víc potrpí na výstřednosti než na mravnost," ukončila Livia své poučování. "Plesnivý červivý sýr jim připadá pikantnější než čerstvý tvaroh." - "Nech si ty svoje červy pro sebe." odsekla jí Octavia.

Tiberiovi se sňatek s Julií z duše protivil, ale neodvážil se odmítnout. Byl nucen rozvést se s vlastní ženou Vipsanií, Agrippovou dcerou z předchozího manželství, kterou vroucně miloval. Když se s ní pak jednou setkal náhodou na ulici, díval se za ní s takovou zoufalou touhou, že Augustus nařídil učinit opatření, aby se to už v zájmu slušnosti neopakovalo.

Tvrdí se, že druhý den a noc urazil od poledne k poledni téměř dvě stě mil. Přišel včas, aby se s mým otcem pozdravil, ale život mu už zachránit nemohl. Sněť zachvátila nohu až po stehno. Otec měl smrt na jazyku, ale ještě se vzchopil a rozkázal vojákům, aby Tiberiovi vzdali čest, příslušící mu jako veliteli. Bratři se objali a můj otec zašeptal: "Ona četla můj dopis?" - "Dřív než já," zanaříkal můj strýc Tiberius. Pak už neřekli víc, až otec povzdychl: "Řím má krutou matku, Lucius a Gaius mají nebezpečnou macechu." To byla jeho poslední slova, pak už mu Tiberius jenom zatlačil oči.

Římané nakonec hanebně porušili všechny své slavnostní závazky a srovnali Kartágo se zemí.

Místo Catona mě teď učil můj dobrý starý Athénodóros. Za šest měsíců jsem od něho získal víc než od Catona za šest let. Athénodóros mě nikdy nebil a postupoval s úžasnou trpělivostí. Povzbuzoval mě a říkal, že právě má tělesná vada by mě měla popohánět k rozvoji duševních schopností. Vždyť i Vulkán, bůh všech dobrých řemeslníků, kulhal. A pokud jde o mé koktání, s takovou vadou se narodil přece Démosthenes, nejskvělejší řečník všech dob, ale překonal ji trpělivostí a soustředěnou snahou.

Když jsem něco zkazil, zahanboval mě tím, že na mě chrlil: "Tiberie Claudie Druse Nerone Germaniku, nezapomínej, kdo jsi a co děláš."..

..a jako nejnižší věkovou hranici pro úřad konzula stanovil Sulla třiačtyřicet let,..

..měl čtrnácté narozeniny, ale plnoletost se oslavovala vždycky v březnu.

Camilla řekla: "Můj strýček Furius tvrdí, že nejchytřejší vůdce je ten, který si umí vybrat chytré lidi, aby za něho mysleli."..

Starý muž mě pak vzal za ramena. "Já ti něco povím, Claudie. Jsem už hodně starý, a třebaže vypadám ještě svěží, mám konec na dosah ruky. Do tří dnů zemřu. Vím to. Těsně před tím, než člověk zemře, má najednou takovou divně jasnou hlavu. Vidí do budoucnosti.

..neboť podle legendy zemřel Herkules jedem, který mu namíchala jeho žena.

A já jsem ti přišel říci toto: Po všechna ta léta jsem se k tobě choval velmi nepěkně. Teď mě to upřímně mrzí a od nynějška se všechno změní." Zacitoval řecky: "Ten, kdo tě zranil, uzdraví tě," a s tím mě objal.

V jiném dopise Augustus psal, že čím víc se snaží prohrávat, tím víc vyhrává a dokonce i když při výpočtech schválně sám sebe šidí,..

..vyvodil jsem z nich základní zákon hry v kostky: nemají-li bohové s člověkem nějaké své zvláštní záměry, vždycky nechají vyhrát toho, kdo o to nejméně stojí. Tudíž jediný způsob, jak v kostkách vyhrát, je pěstovat v sobě upřímnou touhu prohrávat.

Trvale tam se mnou žila jedna žena, jmenovala se Akte, prostitutka z povolání a velice slušná osoba. Za celých těch patnáct let, co byla u mne, jsme spolu neměli nejmenší nedorozumění. Náš vztah byl čistě obchodní. Zaměstnání nevěstky si vybrala záměrně. Platil jsem jí dobře. Netrpěla žádnými vrtochy. Svým způsobem jsme se měli docela rádi. Nakonec mi řekla, že už si něco našetřila a ráda by zaměstnání nechala. Chce se vdát za nějakého spořádaného člověka, třeba vysloužilého vojáka, usadí se v některé kolonii a bude mít děti, než bude příliš pozdě. Vždycky si přála mít barák plný dětí. Políbil jsem ji tedy na rozloučenou a dal jsem jí slušné věno, abych jí budoucnost ulehčil. Ale neodešla dřív, dokud mi nenašla za sebe náhradu, ženu, které mohla důvěřovat, že se o mě bude pořádně starat. Přivedla mi Calpurnii,..

Nejlepší způsob, jak Germány ovládnout, je hrát na jejich vzájemnou nevraživost mezi jednotlivými kmeny a podněcovat války mezi sousedními náčelníky; povzbuzovat je, aby se pobíjeli bez pomoci zvenčí.

Tito východní Germáni byli bojovnější a silnější lid než Germáni západní a Germanicus měl štěstí, že se nemusel střetnout i s nimi.

Bylo jasné, že to má na svědomí Livia, protože s ní se nikdo nepřišel poradit o sňatku jejího vlastního pravnuka; dala tedy dítě zardousit a pak mu nacpat do krku hrušku. Podle obyčeje, panujícího v takových případech, byla z vraždy obviněna hrušeň a odsouzena k vyrvání z kořenů a k upálení.

..že jsem člověk smrtelný, omezen pouty lidské povahy,..

List končil úvahou o tom, jak je nevhodné, aby se ženy pletly do politiky, neboť "pro ni nemají smysl a zbytečně v nich vyvolává hrubost a hašteřivost toho nejsprostšího ražení, k nimž mají všechny příslušnice ženského pohlaví od přírody sklon".

Jestliže Juliovi Caesarovi nevadily vtipy na jeho pleš, jak by mohly vadit mně?"..

Víte co? Povím vám jeden příběh. Jednou ležel na bojišti jeden těžce raněný voják a čekal na felčara, aby mu ovázal ránu, na které se mu pásly mouchy. Když je spatřil jeho lehčeji raněný druh, chtěl mu je odehnat. ,Nech je, zvolal ten první, ,nedělej to! Tyhle mouchy se už nacucaly tolik mé krve, že mají skoro dost, a teď už mě to zdaleka tak nebolí jako zpočátku. Jestli je odeženeš, sletí se sem místo nich okamžitě jiné, hladovější, a to bude můj konec...

"Když už, tak by mi byly milejší peníze," řekla, "jestli ti to ovšem nevadí." A tak jsem jí nazítří dal pět set zlaťáků. Calpurnia, prostitutka a dcera prostitutky, byla inteligentnější a věrnější, hodnější a čestnější než kterákoli z těch čtyř urozených žen, s nimiž jsem se oženil.

Znovu jsem se plazil po podlaze a pozpátku jsem se vzdálil. Na chodbě mě zastavil Ganymédés a ptal se mě, co je nového. Řekl jsem mu: "Zrovna se stal bohem, a to hrozně důležitým, jak tvrdí. Obličej mu září." "To je tuze zlá zpráva pro nás smrtelníky," řekl Ganymédés. "Ale tušil jsem, že něco takového přijde. Díky, žes mě na to upozornil. Já to povím kámošům. Ví o tom Drusilla? Ne? Tak já jí to řeknu." "A řekni jí, že je taky bohyní," dodal jsem, "třeba si toho ještě nevšimla."..

Kdosi se zmínil o epilepsii a já jsem podotkl, že podle kartaginských pramenů byl Hannibal epileptik a že i Alexandr a Julius Caesar trpěli touto záhadnou chorobou, která je, jak se zdá, téměř nevyhnutelným průvodním jevem výjimečné vojenské geniality.

<2026>