Robert Graves

Anglický spisovatel, badatel, básník.

Claudius bůh a jeho žena Messalina [187]

Zakládal si na tom, že vždycky řekne všechno bez obalu, a neměl ani špetku taktu.

Musím přiznat, že Herodův trochu křivý úsměv – jeden koutek nahoru, druhý dolů – mi hned zvedl odvahu.

Avšak vlastní obraz na mincích znamená vždycky zklamání, poněvadž je vyveden z profilu. Nikdo nezná běžně svůj profil a je to potom otřes uvědomit si, že právě tak, jak vypadáte na takovém portrétu, se jevíte i lidem, kteří stojí vedle vás. Zepředu zná člověk svou tvář celkem dobře, poněvadž tak se vidí v zrcadle, a má k ní jakýsi shovívavý, až něžný vztah. Ale přiznávám, že když jsem poprvé spatřil vzor zlaťáku, který pro mě razili moji mincmistři, rozzlobil jsem se a zeptal se, jestli to má být karikatura. Na dlouhém krku mi trčela hlavička s utrápeným obličejem, ohryzek mi vystupoval skoro jako druhá brada, no něco strašného, ale Messalina řekla: „Ba ne, miláčku, vždyť přesně takhle vypadáš. Spíš tě udělali hezčího než naopak.“

Mezi jezdci se vyskytovalo mnoho bohatých povalečů – ostatně jako už v Augustových dobách.

„Jazyk je pádnější než meč.“ EURIPIDES..

..pak zašit do pytle spolu s kohoutem, psem a zmijí, symboly chlípnosti, nestydatosti a nevděčnosti,..

Viděl jsem, že zřejmě v bohy nevěří, jako ostatně tolik Řeků, a tak jsem už nenaléhal.

Abych nezapomněl, musím zaznamenat, ještě dvě cenné zdravotnické rady, které jsem od Xenofónta pochytil. Říkával: „Je blázen, kdo dává přednost dobrým způsobům před zdravím. Když tě trápí větry, nikdy je nezadržuj. Velice to škodí zažívacímu ústrojí.

A když tě někdy souží rýma, nesnaž se každou chvíli smrkat. Tím se jenom vyměšování hlenů zvýší a jemná nosní sliznice se dráždí. Nech je téci samovolně. Utírej, ale nesmrkej.“

..víc se dovíte o člověku z jeho deseti slov, která promluví sám za sebe, než z desetihodinové chvalořeči, kterou o něm pronese jeho přítel.

Hodně jsem se tím problémem zabýval. Nenapsal Platón, že vládu jednotlivce omlouvá jedině to, že jinak by se musel podrobit vládě lidí méně schopných, než je sám? Na tom něco je.

Slovo „druid“ znamená „dubový muž“, poněvadž dub je jejich posvátný strom. Jejich svatý rok začíná, když duby vyraší, a končí, když jejich listí opadává.

..jmelí, které je nedostižným lékem proti kouzlům a všem nemocem.

Povětří je skutečně až přesycené náboženstvím. To je špatné znamení. To mi připomíná, co jsi říkala, když jsme dali popravit toho bláznivého mystika Jana Křtitele – „Náboženský fanatismus je nejnebezpečnější forma šílenství.“

Já jsem přispěl citátem z jednoho dopisu Heroda Agrippy mé matce: „Velbloud je jedním ze sedmi divů přírody. Sdílí tuto čest s duhou, ozvěnou, kukačkou, černochem, sopkou a scirokkem. Ale on je z nich první a největší.“

Vyjel jsem k říčce na klidné staré klisně, hodné Pénelopě, vdově po bývalém občanu a málem konzulovi Incitatovi, který si nedávno při dostizích zlomil nohu a musel jít pod nůž.

..nerad to říkám – se podle mého názoru od dob Romulových vyskytlo z tří set patnácti triumfů alespoň šedesát až sedmdesát vyloženě nezasloužených.

K jeho obřadům patří jakási hostina lásky, při níž muži a ženy požívají symbolicky maso a krev Pomazaného. Slyšel jsem, že se tyto obřady zvrhávají někdy v divoké a hysterické scény, což se dá čekat, když účastníky jsou většinou otroci a lidé nejnižších společenských vrstev. Nesmějí se posadit dříve, dokud se před celým shromážděním nevyzpovídají do nechutných podrobností ze svých hříchů. To je jakási jejich zábava, jakási soutěž o to, kdo se nejvíc poníží.

Neboť podle etiky této ubožácké sekty čím větší původní hřích, tím větší odpuštění!

On byl pomalovaný britským borytem na modro..

Mám rád starobylý rituál a formy a mám v sobě po předcích zakořeněnou víru v staré římské bohy, které nehodlám podrobovat žádné filozofické analýze.

Jestliže lidé někoho uctívají jako boha, pak bohem je. A jestliže některý bůh přestane být uctíván, není ničím.

Nepokoušel jsem se do toho zasahovat. Bezpečnost Římské říše na západě i na východě spočívá především v občanských rozbrojích mezi našimi sousedy.

Vojáci, alespoň ti staří, mají vždycky raději spolehlivého vojevůdce, i když je hodně přísný, než neschopného, i když je na ně hodný.

Podle mého názoru posledním skutečným básníkem byl Catullus.

Ovšem přísně vzato, zasloužil by, aby byl svržen z Tarpejské skály a jeho mrtvola potupně vlečena hákem vraženým do úst a hozena do Tiberu.

..nebo jedinečných bělomasých třešní, které Lucullus přivezl od Černého moře.

..a vlastně ani hvězdy, z nich se skládají, nejsou nesmrtelné – tak například od dob Homérových se sedm Plejád změnilo v šest, protože zmizela hvězda Steropé neboli Élektrá, jak se někdy nazývala.

..a byla „věrná jako římský meč“, jak praví úsloví.

Asinius Pollio měl pravdu: „Nejdřív se musí poměry o hodně zhoršit, než se zas zlepší.“

Ať všechny jedy, číhající v bahně, vzlínají na povrch.

Budu se trpně povalovat na stojaté vodě. Ať všechny jedy, číhající v bahně, vzlínají na povrch.

Já sám jsem nikdy žádné zvířátko neměl. Vždycky jsem cítil, že v takových případech člověk ze sebe víc dává, než kolik dostává, a často si nalhává, že ho má jeho mazlíček raději a že je moudřejší, než jak tomu ve skutečnosti je.

V Egyptě prý spatřili ptáka ohniváka. Přiletěl tam z Arábie, jak má ve zvyku, a za ním táhlo hejno obdivuhodných ptáků. Nevěřím, že to byl skutečný fénix, protože ten přilétá jednou za 1461 let, a naposled byl zjištěn v Heliopoli za vlády Ptolemaia III. před pouhými 250 lety,..

Zdaž ona půda byla kojnou duše tvé?“

Kohout je pánem jen na svém hnojišti.

Přinejmenším znám jedno řecké přísloví: ‚Bližší chitón než plášť.‘..

<2026>